Indiánští koně z Roupova

Ve dnech 4. - 7. 10. 2007 proběhlo ME – EUROPEAN CHAMPIONSHIP Appaloosa Horse Club v Aachenu (přechod SRN-B). Bylo to mistrovství Evropy jediného westernového plemene koní, které vyšlechtili severoameričtí indiáni kmene Netz-Perce z divokých koní tzv. mustangů. Tyto koně se na první pohled odlišují od běžných koní především výjimečným zbarvením srsti, skvrnitostí kůže, pruhovanými kopyty ale i tzv. lidským okem kdy je zřetelně patrné bělmo oka.

Po úspěchu mé roční klisny GF Dolly Sue na MČR 2007, kde získala titul Reserve Grand Champion jsem se s ní i s jejím nevlastním půlročním bratrem GF Freedom King vydal na 750 km dlouhou pouť do Aachenu. Koně jsem přihlásil vzhledem k jejich mladému věku vylučujícím práci pod sedlem do haltrových tříd. Tyto třídy jsou určeny pro mladé koně kde se hodnotí exteriér koně nebo při práci na ohlávce, dále pohybové vlohy na ohlávce a lonži kvalita chodů koně – krok, klus, cval.

Šampionát jsme zahájili v pátek kdy do disciplíny mládeže do 18 let nastoupila moje dcera Eva Vacíková, a přestože měla svou premiéru a byla absolutně nejmladší účastnicí šampionátu – sedm let, byla oceněna pěkným 4. místem. Nutno podotknout, že pro objektivitu posuzování rozhodovali čtyři rozhodčí: dva muži rozhodčí z USA – Texas a Idaho a dvě ženy Rakušanka a Švédka kdy každý z rozhodčích si udělal své pořadí a vítěz byl ten kdo dosáhl nejlepších výsledků. V sobotu jsme úspěch znásobily, kdy jsme v jedné třídě – potomci po matce (Produce of Dam) společně vystavovali oba mladé koně a získali 3. místo za Italy.

V neděli ráno získal náš mladý hřebeček titul vícemistr Evropy odstávčat opět za Italem. Odpoledne mě již čekala poslední disciplíny - Longe Line Open (profesionální trenéři) a Long Line Amateur (předvádějící musí být i majitel) je to disciplína ve které musíte ročního koně předvést na lonži bez kruhové ohrady ve všech chodech (krok, klus, cval) na obě strany, tato disciplína je časově ohraničena 45 vteřinami na každou stranu. Při předvádění jsou zakázány hlasové pomůcky i použití biče. Natrénováno jsem měl, ale u ročního koně nikdy nevíte, co se mu honí hlavou. Je to ještě koňské dítě, které je 750 km od svého stáda, v cizím prostředí, a to vše ho může psychicky ovlivnit. Na disciplínu jsem nastupoval se startovním číslem 122 jako poslední. Viděl jsem všechny soupeře jejich drobné i větší chyby. S přibližujícím se startem se mě zmocňovala nervozita, zhluboka jsem dýchal abych se rychle uklidnil. Zvířata tuto nervozitu svého vůdce rychle vycítí a začnou zmatkovat. Zvládli jsme to dost dobře, a bylo z toho 2. místo – na ME a proti soupeřům/trenérům, kteří se tím živí pro mě velký úspěch.

Následovala stejná disciplína, ale pro amatéry. Byla to úplně poslední disciplína šampionátu a já věděl, že pokud podáme stejný výkon je šance, že obdržím zlato a že v Aachenu bude hrát česká hymna. Bylo z toho ale drama až do konce. Klisna mi při přechodu z klusu do cvalu naskočila na špatnou nohu. Ihned jsem ji vrátil zpět do klusu a znovu nacválat – teď už na správnou dál dokončila bezchybně. Při vyhlašování výsledků jednotlivých rozhodčí jsem měl stejné ohodnocení jako Francouzka Betty Jean. Já obdržel od obou amerických rozhodčích 1. místo a od Rakušanky a Švédky 2. místo. Francouzka to obdržela obráceně dvě druhé od Američanů a dvě první od rak. a Švédky. Rozhodčí se poradili a začali vyhlašovat pořadí, když dokončili vyhlášení třetího místa a začali vyhlašovat místo druhé pot mi stékal po těle. Na druhém místě se umístilo start číslo 61 Betty Jean zaznělo anglicky z mikrofonu a já věděl že mě a mé klisně Dolyně zahrají v Aachenu českou hymnu a předají šerpu a zlatou medaili jaké mohou nosit jen ME.

Závěrem chci jen podotknout, že oba tito indiánští koně se již narodili v české republice.  Vlastnoručně jsem je porodil v malé obci Roupov na Gallovay farmě svých rodičů. V době, kdy tyto řádky píši, tak oba úspěšní dorostenci společně skotačí na travnatých pastvinách se svým stádem a s krávami. Zaslouží si to! Dostanou alespoň týdenní odpočinek, ale pak jedeme dál….

Václav Vacík, 2006